Zneužitý srpen

Marek Řezanka

 S blížícím se výročím 21. srpna bych rád připomenul sborník Rusko včera, dnes a zítra (Čas, 2014, viz https://www.citarny.cz/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/souvislosti/rusko-vcera-dnes-a-zitra-aneb-souvislosti-ktere-v-mainstreamu-nenajdete), kde mi vyšla stať nazvaná „V čem (ne)tkví odkaz jedenadvacátého“ (Viz https://www.blisty.cz/art/74410-v-cem-ne-tkvi-odkaz-jedenadvacateho.html).

 Za stěžejní pokládám tuto pasáž: „To, proč se k němu nedospělo, netkvělo v jeho utopičnosti, ale v okolnosti, že obě velmoci tehdejšího bipolárního světa se takového modelu bály. Nevyhovoval ani jedné z nich. Sovětský "komunismus" se jím cítil být ohrožen stejně jako americký kapitalismus. Pokud by totiž tento model prokázal svou životaschopnost, vedl by k pádu obou do té doby hegemonních systémů. Proto bylo z pohledu obou velmocí záhodno, aby byl zadupán do země co nejdříve. Pokud možno ještě ve svém zárodku.

Bratrské tanky sice přijely z Východu, ale cestu jim dláždil svou nečinností Západ. Na rozdíl od Maďarska zde se nechystalo bitevní pole. Nejednalo se o zničení protivníka.“

 Dnes si výročí srpnových událostí přisvojují lidé jako Markéta Pekarová Adamová (TOP09) či Petr Fiala (ODS). Neslouží jim k připomenutí zničení československé cesty k demokratickému socialismu – tu by sami ničili s gustem, nejspíše pod vlajkou USA, ale jako vhodné téma k verbálním útokům na Rusko.

 Pekarová Adamová například napsala: „21. srpen 1968 patří k nejtragičtějším dnům naší moderní historie. Neméně důležitým dnem je ovšem také 27. červen 1991. Den, kdy poslední sovětský okupant opustil naše území“ (Facebook, 21. 8. 2019). 

 V březnu 2021 pro změnu na Twitteru zveřejnila následující „perlu“: „Před 82 let začali nacisté s okupací Čech, Moravy a Slezska a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Temná stránka našich dějin, která zničila život mnoha občanů. Zatímco za tuto okupaci proběhla omluva a pokání, jiní okupanti i dnes otevřeně vyhrožují. Nezapomeňme.“

 Z obou krátkých glos je zřejmé jedno: Tato politička nepokládá za nejtragičtější datum našich dějin ani 29.-30. září 1938 (Mnichovská dohoda), ani 14-16. 3. 1939 (Protektorát Böhmen und Mähren, který opravdu nebyl autonomní), ale zato 21. 8. 1968. To za prvé.

 Za druhé – kapitolu česko-německých vztahů po druhé světové válce pokládá za uspokojivě vyřešenou tím, že prý proběhly „omluva a pokání“. Reparací za ohromné nenahraditelné škody napáchané během války pro celý náš stát jsme se ovšem dosud nedočkali, o čemž paní Pekarová Adamová cudně mlčí, podobně jako o nehorázných nárocích sudetoněmeckého zájmového sdružení, které požaduje zrušení Benešových dekretů a ostře se vymezuje vůči sochám připomínajícím prezidenta E. Beneše. Zde o žádném vyhrožování ani nepřípustném nátlaku nemluví.

 Zato – za třetí – se rozepsala o tom, jak nám prý vyhrožují „jiní okupanti“ – a má na mysli Rusko.    

 Dne 5. 8. 2018 se o srpnovém výročí na svých facebookových stránkách rozepsal P. Fiala: „Jsem přesvědčen o tom, že srpen 1968 je důležitý v několika směrech: Nikdy jsem nevěřil, což mám i z rodiny, v reformovatelnost komunismu, v komunismus s lidskou tváří a tak dále. Srpen 1968 je toho důkazem. Ti, kdo věří v socialismus, v to, že komunisté nejsou nebezpeční, by si měli tohle výročí připomenout. Měli by si uvědomit, že jinak to dopadnout ani nemohlo. Komunismus se demokratizuje jedině tak, že padne.“

 Fiala by si měl přečíst mou stať z výše zmíněného sborníku. Patří totiž k těm, kdo ho šel zlikvidovat po boku USA, a to v případě, že by Pražské jaro nebylo potlačeno Sovětským svazem.

 Petr Fiala patří k přátelům B. Posselta, jenž dlouhodobě útočí na samotnou existenci našeho státu – na Benešovy dekrety. Lidé jako P. Fiala či D. Herman (od sudetoněmecké zájmové organizace dostal tzv. Evropskou cenu Kalu IV.) dělají vše pro to, aby zločiny nacismu a fašismu byly bagatelizovány a zapomínány – a jako hlavní zlo bylo v naší společnosti vnímáno Rusko. To pokládám za obludný trend, který může mít pro naši zemi fatální destruktivní následky. Skutečně nevím, proč bychom měli náš majetek dávat potomkům nacistů a jejich kolaborantům (bohužel k značnému průlomu Benešových dekretů již došlo).      

Ti, kdo dnes mají plná ústa sovětské okupace, přitom mnohdy neváhají ani vteřinu, pokud se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí Běloruska či zapojení se do agresivní útočné války, ať již proti Srbsku, Iráku či Libyi.

 Jestliže si opravdu chceme připomenout význam roku 1968, pak jako naděje na demokratický socialismus, jenž by byl odpovědí jak na tzv. reálný socialismus, tak především na krizemi zmítaný kapitalismus.

 Nebo si snad hodláme nalhávat, že vyhrocená situace ve Francii, napětí v Německu či rozdělená společnost v USA nejsou přímou reakcí na stávající systémový kolaps?

 Uvědomme si, že největším nepřítelem nacistů a fašistů byli komunisté. A že nacismus a fašismus byly krajní reakcí systému zvaného kapitalismus. To pro případ, že by si snad někdo myslil, že stávající systém může fašismus či nacismus porazit.

Teď je na něm řada…

Marek Řezanka

Prý pražské jaro byla cesta slepá.

Já vidím systém, jenž je v agónii:

Nejlepší možný? Co vás vede, kdepak.

Došel mu dech – a v bolestech se svíjí.

S demokracií slučitelný není,

což se den za dnem ukazuje více.

Ve Francii je velké pozdvižení

s tím, že je cosi shnilé v republice.

Evropa se jak nahý císař nese.

Zbídačení je krůčkem do agrese.

Nabubřelá se tváří, že vše zvládá.

Má mnoho trhlin, hrozí demontáže.

Reformovat ho nikdo nedokáže.

Dlouho vše ničil – teď je na něm řada…

Zde je báseň namluvena: http://www.muamarek.cz/files/mp3/ted-je-na-nem-rada....mp3.